O výstavě

Vznik této výstavy byl inspirován příhodou, jež se před lety stala mému známému.

Jednoho dne potkal na ulici starší paní, která na první pohled dávno překročila hranici důchodového věku. Kráčela pomalu a ztěžka. Po chvíli se zastavila a znaveně se zachytila sloupu. Kamarád k ní přistoupil s dotazem, zda jí může nějak pomoci. Paní odvětila, že je velmi zesláblá a po chvíli zaváhání dodala, že od včerejška nic nejedla. Kamarád ji pozval na oběd, při němž vyslechl neveselý příběh. Vyprávěla mu, že žije sama a její penze sotva stačí na pokrytí životních nákladů. V případě nenadálých výdajů zůstává na konci měsíce často zcela bez prostředků.

Když mi kamarád vyprávěl o tomto setkání, zaujalo mne jeho vyústění. Ve chvíli, kdy se paní najedla, hned pookřála a začala o své situaci mluvit zcela s nadhledem a vtipem.

Tato schopnost uchovat si důstojnost v situaci, která je sama o sobě velmi nedůstojná, na mě učinila hluboký dojem a v duchu jsem se k příběhu často vracela. Zanedlouho jsme potkala jiného kamaráda, který pracuje ve společnosti Živá paměť, a to už byl jen krok k uskutečnění společného projektu.

Oslovili jsme několik pamětníků s žádostí, aby nám vyprávěli svůj životní příběh a dali svolení k fotografování.

Práce na projektu pro mne byla jedinečným zážitkem. Pozitivní životní filozofie většiny těch, s nimiž jsem se setkala, pro mě byla velkým překvapením. Navzdory traumatizujícím válečným vzpomínkám a současným starostem z nich vyzařovala stále touha radovat se a sdílet tuto radost s ostatními. Když se s odstupem let dívám na vzniklé fotografie a čtu si jednotlivé příběhy, stále mne tato síla ducha fascinuje…