O výstavě

Jak výstava vznikla

Vznik této výstavy byl inspirován příhodou, jež se před lety stala mému známému.

Jednoho dne potkal na ulici starší paní, která na první pohled dávno překročila hranici důchodového věku. Kráčela pomalu a ztěžka. Po chvíli se zastavila a znaveně se zachytila sloupu. Kamarád k ní přistoupil s dotazem, zda jí může nějak pomoci. Paní odvětila, že je velmi zesláblá a po chvíli zaváhání dodala, že od včerejška nic nejedla. Kamarád ji pozval na oběd, při němž vyslechl neveselý příběh. Vyprávěla mu, že žije sama a její penze sotva stačí na pokrytí životních nákladů. V případě nenadálých výdajů zůstává na konci měsíce často zcela bez prostředků.

Když mi kamarád vyprávěl o tomto setkání, zaujalo mne jeho vyústění. Ve chvíli, kdy se paní najedla, hned pookřála a začala o své situaci mluvit zcela s nadhledem a vtipem.

Tato schopnost uchovat si důstojnost v situaci, která je sama o sobě velmi nedůstojná, na mě učinila hluboký dojem a v duchu jsem se k příběhu často vracela. Zanedlouho jsme potkala jiného kamaráda, který pracuje ve společnosti Živá paměť, a to už byl jen krok k uskutečnění společného projektu.

Oslovili jsme několik pamětníků s žádostí, aby nám vyprávěli svůj životní příběh a dali svolení k fotografování.

Práce na projektu pro mne byla jedinečným zážitkem. Pozitivní životní filozofie většiny těch, s nimiž jsem se setkala, pro mě byla velkým překvapením. Navzdory traumatizujícím válečným vzpomínkám a současným starostem z nich vyzařovala stále touha radovat se a sdílet tuto radost s ostatními. Když se s odstupem let dívám na vzniklé fotografie a čtu si jednotlivé příběhy, stále mne tato síla ducha fascinuje…

Fotografka

Jana Stachová (1974)

Po dokončení Střední grafické školy v Praze, obor fotografie, absolvovala dvouletou stáž v Amsterodamu, kde působila v ateliéru Chrise de Jongha a seznamovala se s praxí žurnalistické a portrétní fotografie. Po návratu pracovala jako asistentka fotografů Tona Stana a Emila Bratršovského. V letech 1997 až 199 studovala fotografii na pražské FAMU. 

Od roku  1999 pracuje jako fotografka ve svobodném povolání. Ve své tvorbě se zaměřuje především na dokumentární fotografii sociálního charakteru a na portrétní studiové snímky. Jako dokumentaristka spolupracuje s romskými časopisy Amaro Gendalos a Romano Vodi. V roce 2007 založila portrétní studio Dreamlab.

O společnosti

Živá paměť, o.p.s. pečuje o vzpomínkové dědictví obětí nacistického bezpráví, seznamuje s jejich odkazem širokou veřejnost a usiluje o zlepšení kvality života obětí nacismu

V sociální oblasti nabízíme:
  • odborné sociální poradenství
  • psychosociální podporu
  • sociální rehabilitace
  • terapeutické služby
  • asistenční služby
  • služby dobrovolníků
  • aktivizační program
  • kulturně-společenské aktivity
Ve vzdělávací, informační a dokumentační oblasti zajišťujeme:
  • organizaci vzdělávacích programů
  • přednášky a besedy s pamětníky
  • odbornou publikační činnost
  • realizaci tematických výstav
  • odborné rešerše v českých a zahraničních archivech
  • dokumentace životních příběhů pamětníků

Aktuální putovní výstava probíhá díky finanční podpoře Ministerstva práce a sociálních věcí ČR.