Vladimír Dobiáš
narozen 23. 6. 1916 v Kutné Hoře

Před válkou studoval reálku v Kostelci nad Orlicí a poté německou Vyšší školu ovocnářsko-zahradnickou. Po maturitě se zapsal na Vysokou školu zemědělskou v Praze. Jako vysokoškolák zažil uzavření českých vysokých škol, které následovalo po veřejných protestech českého obyvatelstva proti německé okupaci na podzim 1939.
Při známé razii na koleje v Praze a Brně byl dne 17. listopadu 1939 zadržen a spolu s dalšími studenty poslán do koncentračního tábora Sachsenhausen. Domů se vrátil na amnestii vyhlášenou po intervencích protektorátní vlády v den Hitlerových narozenin dne 20. dubna 1940.
Po válce pan Dobiáš nastoupil do důstojnické školy v Rokytnici v Orlických horách a později dokončil studium na Vysoké škole zemědělského inženýrství v Praze. Poté pracoval až do penze ve výzkumném ústavu Akademie věd. Na penzi se přestěhoval do Českých Budějovic, kde žije v rodinném domě se synem a jeho rodinou.
Nevzpomínám si, kdy jsem se naposledy zasmála tak jako s panem Vladimírem. Tolik vtipu a lehkosti, kolik v sobě má tento muž, by mu mohl závidět lecjaký dvacátník. Stále je velkým obdivovatelem žen a všeho krásného. V jeho prosluněném pokoji se ozývá křik andulek, z fotografie na stěně na nás shlíží prezident Masaryk a na psacím stolku jsou citáty svatých. Když odcházím, cítím hlubokou vděčnost, že jsem jej mohla potkat. Při odchodu mě všechno bolí od smíchu a pan Vladimír říká: „Už prosím vás běžte, nebo mi tu ještě umřete smíchy…“
