Stanislava Zvěřinová
narozena 2. 11. 1924 v Českých Budějovicích
Studium na osmiletém reálné gymnáziu J. V. Jirsíka v rodných Českých Budějovicích završila v roce 1943 maturitou. Vzápětí začala pracovat u tehdejších Českomoravských drah.
Počátkem roku 1944 byla nuceně nasazena ve zbrojovce Steyr Daimler-Puch ve Štýrském Hradci. Po jejím vybombardování byla paní Zvěřinová převezena do Vídně a pracovala v závodě na výrobu leteckých motorů. I vídeňská továrna byla po krátké době zničena náletem.
V září 1944 tak byla paní Zvěřinová nuceně nasazena na třetím, již posledním místě: v Davli u Prahy. V chaosu posledních týdnů války se jí podařilo proniknout do hlavního města a květnové povstání prožívala na barikádách v Braníku.
Po osvobození pracovala paní Zvěřinová opět na dráze. Dnes žije v Praze a před několika lety vydala knižně svůj deník z nuceného nasazení.
Paní Stanislava žije v útulném domku se zahrádkou na okraji Prahy. Okolí působí
velmi poklidným dojmem. Paní Stanislava již tak poklidně nepůsobí. Přestože je jí
85 let, je vidět, že tuto ženu neustále něco pohání. V průběhu setkání se mě jen tak
mimochodem zeptala, jestli si nechci přečíst její povídky, které k mému nemalému překvapení píše na počítači. Je velkou turistkou a má skupinu kamarádek – říká jim „kočky“ –, se kterými podniká pravidelné pěší tůry. Obdivuhodné.
Další příběhy
Blažena Dobrovolská
Přečíst příběh
Jarmila Pláteníková
Přečíst příběh
Jiljí Prokeš
Přečíst příběh
Jindřiška Rausová
Přečíst příběh
Jiřina Petráčková
Přečíst příběh
Karel Jakeš
Přečíst příběh
Libuše Audrlická
Přečíst příběh
Vladimír Dobiáš
Přečíst příběh
Vlastimil Šerák
Přečíst příběh
